Evropská zelená taxonomie: Co obsahuje a proč je důležitá?

Za udržitelné jsou v taxonomii považovány takové aktivity a technologie, které přispívají k alespoň jednomu z následujících cílů:

1. zmírňování změny klimatu;
2. přizpůsobování se změně klimatu;
3. udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů;
4. přechod na oběhové hospodářství;
5. prevence a omezování znečištění;
6. ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Zároveň nesmí žádné z těchto kritérií významně poškozovat.

V prvním delegovaném aktuu přijatém v dubnu 2021 Komise představila kritéria pro posouzení toho, zda aktivity nebo technologie přispívají k prvním dvěma cílům – zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se změně klimatu. 

Komise se zaměřila na sektory zodpovědné za 80 procent vyprodukovaných emisí v Evropě. Dokument se týká 13 sektorů včetně například energetiky, dopravy, lesnictví či stavebnictví, ale i umění či vzdělávání, nebo různých sektorů výroby od cementu až po baterie. Akt určuje, za jakých konkrétních podmínek je daná aktivita nebo technologie považována za udržitelnou. Celkem jich zahrnuje 170. Příkladem technologií uznaných za udržitelné jsou solární panely vyrábějící elektrickou energii.

Delegovaný akt se naopak nevěnuje sektoru zemědělství, protože v době, kdy Komise akt zveřejnila, nebyla ještě dojednaná reforma zemědělské politiky. Původní dokument nezahrnuje ani jadernou energii a zemní plyn, kterými se zabývá až doplňující delegovaný akt.

Stanoviska k aktu

„Komise tak dlouho lavírovala, co zahrnout, až nakonec představila vykuchaný dokument, který vzbuzuje víc otázek, než nabízí odpovědí,“ okomentoval dříve dokument europoslanec Alexandr Vondra (ODS, ECR) a stínový zpravodaj nařízení o taxonomii, která podle něj povede k pokřivení trhu. „Finanční instituce budou primárně zvažovat jiné než ekonomické parametry projektů, které budou úvěrovat. Zelené projekty budou z moci úřední zvýhodněny,“ uvedl pro EURACTIV.cz.

Jinak to vidí další stínový zpravodaj nařízení, slovenský europoslanec Martin Hojsík (PS, RE). „Finanční sektor taxonomii jako takovou a pravidla transparentnosti podpořil, už v současné době je totiž pod tlakem investorů, aby investoval zeleně. Bez pravidel transparentnosti to ale nešlo,“ řekl. V prvním delegovaném aktu ale spatřuje nedostatky. „Akt hodnotím jako kompromis, který je výsledkem tlaku členských států i různých skupin poslanců v Evropském parlamentu. Kriticky vnímám nevědecká a měkká kritéria pro oblast lesnictví a využívání biomasy,“ sdělil redakci.

S rozhodnutím, jak klasifikovat jadernou energii a zemní plyn, si dala unijní exekutiva více na čas. Tyto zdroje jsou totiž komplikované z pohledu jejich škodlivosti – v otázce jádra se jedná zejména o ukládání jaderného odpadu, v případě zemního plynu pak především o produkci emisí. Na druhou stranu, některé země EU argumentují, že bez nich nebudou schopny přestat spalovat uhlí a transformovat energetiku na bezemisní, aniž by ohrozily svou energetickou bezpečnost. 

Po několika expertních hodnoceních Komise poslední den roku 2021 představila doplňující delegovaný akt a označila jadernou energii a zemní plyn dočasně a za určitých podmínek za zelené zdroje nutné k přechodu na bezemisní ekonomiku.

Návrh aktu ale spustil lavinu kritiky. Na jedné straně od států, jako je například Rakousko nebo Lucembursko, a ekologických organizací, které nesouhlasí se zařazením jaderné energie a zemního plynu do taxonomie. Na druhé straně pak od států, které o zařazení technologií usilovaly, nicméně je nepotěšily stanovené podmínky. A pak také od aktérů energetického sektoru, podle nichž byly některé podmínky nerealizovatelné.

Po připomínkovém řízení tedy Komise podmínky mírně upravila a novou verzi aktu představila 2. února 2022.

Aby mohl být zemní plyn v investičním světě považován za udržitelný, nové elektrárny musí mít stavební povolení do roku 2030 a spalování plynu musí nahrazovat špinavější zdroj, jako je například uhlí. Zároveň musí vyrábět energii, kterou jinak nelze vyrobit z obnovitelných zdrojů. Elektrárny navíc musí splnit emisní limit a nesmí vypustit více než 270 gramů emisí CO2/kWh, nebo nesmí překročit ročně v průměru 550 kilogramů CO2/kW během 20 let. 

Komise v upraveném aktu upustila od podmínky postupného spoluspalování nízkoemisních plynů, jako je například vodík. Zatímco původní akt z prosince 2021 počítal se spalováním 30 % nízkoemisních plynů do roku 2026 a 55 % do roku 2030, únorový akt stanovuje pouze termín pro 100% nahrazení zemního plynu těmi nízkoemisními, a to 31. prosinec 2035. Plynové elektrárny tak musí být přizpůsobeny přechodu od spalovaní zemního plynu ke spalování obnovitelných nebo nízkoemisních plynů. 

Co se týče jaderné energie, nové elektrárny musí získat stavební povolení do roku 2045. Rozšíření stávajících zařízení pak musí být povoleno do roku 2040. Členské státy musí navíc do roku 2050 vybudovat hlubinná úložiště jaderného odpadu, s čímž počítal už první, prosincový návrh. Od roku 2025 také musí existovat bezpečné, nehodám odolné palivo.

V tomto případě se tedy jedná o doplňující delegovaný akt, jehož cílem bylo dořešit otázku jaderné energie a zemního plynu. Vzhledem k tomu, že se jedná právě o delegovaný akt, a ne standardní legislativní proceduru, členské státy ani europoslanci o jeho znění nemohou dále jednat a měnit jej. Jak země EU, tak členové parlamentu mohou akt do čtyř nebo maximálně šesti měsíců pouze odmítnout. Proti by se v takovém případě muselo vyslovit 20 unijních států nebo většina europoslanců. 

Druhý delegovaný akt by měla Komise představit do konce roku 2022, týkat se má zbylých čtyř environmentálních cílů – udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů; přechodu na oběhové hospodářství; prevence a omezování znečištění a ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Stanoviska k doplňujícímu aktu

„To, že EK (Evropská komise) potvrdila technologie využívající jádro a plyn jako udržitelné, vítám. Požadavků Česka, které EK přijala, je víc, a já mohu být spokojen. Dosáhli jsme maxima možného, a hlavně máme vodítko pro budoucí kroky v oblasti energetiky,“ uvedl Jozef Síkela (STAN), ministr průmyslu a obchodu ČR.

„Z pohledu českého plynárenství považujeme za krok správným směrem odstranění podmínky, aby byl při výrobě elektřiny a tepla zemní plyn již od roku 2026 nejméně ze 30 procent nahrazen obnovitelnými nebo nízkoemisními plyny. Nicméně upozorňujeme na nevhodné zachování požadavku, aby byl zemní plyn do konce roku 2035 u nových elektráren a tepláren zcela nahrazen vodíkem nebo biometanem tak, aby tyto zdroje splnily nároky taxonomie. Takové ustanovení považujeme za příliš ambiciózní s ohledem na předpokládanou nedostatečnou technologickou připravenost a dostatečnou disponibilitu nízkoemisních a obnovitelných plynů v tomto časovém horizontu,“ komentovala legislativu Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu.

„Evropská komise sice zahrnula určité pojistky, jakými jsou emisní limity či nutnost být tzv. future-proof (možnost předělat plynovou infrastrukturu na spalování bioplynu či vodíku) pro plynové zdroje a časové omezení spojené se získáním povolení ke stavbě jaderných bloků do roku 2045. Přesto však zahrnutí jádra a zemního plynu vysílá špatný signál těm, kteří budou rozhodovat o budoucnosti evropského energetického mixu. Ten by měl směřovat k decentralizaci a být založen na obnovitelných zdrojích,“ kritizovala návrh Klimatická koalice. 

V taxonomické balíčku Komise uvádí i směrnici známou pod zkratkou CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive, v překladu směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků), kterou představila v dubnu 2021. Směrnice má zavést standardy pro informace týkající se udržitelnosti, které musí firmy uvádět. Všechny velké firmy nad 250 zaměstnanců a všechny veřejně obchodované společnosti (kromě mikro-podniků) budou povinně poskytovat informace o udržitelnosti svého byznysu. V Česku by se měla dopadnou zhruba na tisícovku podniků. Směrnice má podobně jako nařízení o taxonomii sloužit k nasměrovaní investic do udržitelných aktivit v zájmu dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Zejména ze strany firem však panují obavy, že reportování o udržitelnosti povede k nárůstu administrativy i nákladů. 

Směrnice se v současné době v EU projednává, její přijetí se očekává v prvním nebo druhém kvartále roku 2022.

Podobně jako je tomu u nařízení o taxonomii, i směrnici hodlá Komise doplnit skrze delegované akty o konkrétní seznam informací, které budou muset firmy uvádět. První prototyp takové sady informací vznikl loni na podzim. Jak informovala advokátní kancelář Frank Bold, která se na tvorbě prototypu podílela, povinně poskytované informace by mohly obsahovat odpovědi například na otázky jako „Jaké množství energie firma spotřebovává a jaký je její energetický mix?“, „Kolik přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů podnik vyprodukuje?“ nebo „Jaké cíle společnost přijala – pokud nějaké – a jakého pokroku dosahuje?“.

První delegovaný akt ke směrnici by měla Komise zveřejnit ještě letos na podzim, druhý pak příští rok na podzim.

Stanoviska ke směrnici

„Vyjednávání o směrnici CSRD jde do finále. Za SP ČR budeme požadovat, aby způsobená administrativní zátěž nepřekročila únosnou míru; firmy dostaly dostatečný lead time (dodací lhůta – pozn. red.);  byly vyloučené malé a střední firmy, byla odstraněná povinnost auditu/ověření jistoty,“ uvedl k legislativě Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu dopravy a ČR