Celková délka tunelu: 7908 m
Ražená část: 7566 m
Délka hloubených úseků: 342 m
Celková kubatura ražených část: 434 000 m3
Tunel je ražen metodou Drill & Blast (“navrtej a odstřel”). Ražby prováděné tímto způsobem jsou velmi efektivní, a to nejenom vzhledem k jejich rychlosti, ale také z pohledu relativně nízkých nákladů pro investora. Tuto metodu lze ovšem využít pouze v soudržných skalních horninách, které na Islandu převládají.
Běžný profil tunelu lze podle norských st andardů klasifikovat jako T8. Tento typ profilu je se svou teoretickou velikostí 54,7 m2 dostatečný pro dva silniční pruhy. V místě bezpečnostních zálivů, respektive odstavů, se velikost profilu zvětší o další pruh až na 77,3 m2. Tyto zálivy se podle islandských předpisů musí realizovat každých 500 běžných metrů tunelu. V celé trase tunelu jich tak bude vyraženo celkem čtrnáct, přičemž některé z nich budou realizovány s další rozrážkou pro zajištění technologických komor potřebných pro budoucí provoz tunelu.
Trasa tunelu je vedena horským hřbetem s nejvyšší horou Tvífjöll, o výšce přesahující 1000 m n. m. (obr. 7). Práce jsou prováděny z obou portálů tunelu s nadmořskou výškou 25, respektive 60 m n. m. Ze západního portálu Eskifjördur bude vyraženo celkem 4740 m tunelu a z východního portálu Neskaupstadur celkem 2826 m. Až na posledních cca 400 metrů ražby z východního portá lu proběhnou ražby dovrchně se stoupáním od 1,5 do 3 %. Celá trasa tunelu je vedena v obloucích s různými poloměry od 700 m až do 12 000 m. Maximální výška nadloží dosahuje téměř 900 m. Také vzhledem k tomu nebude i přes svou délku projekt zahrnovat žádnou vertikální šachtu ani únikovou štolu, která by se realizovala pouze obtížně. Předpokládané průjezdy tunelem jsou očekávány v maximu na 500-600 automobilů za den.
Bilance vyrubané horniny v poměru k množství horniny určené pro zásypy a náspy je téměř nulová. Vytěžená rubanina se uplatní při budování zhruba 5 km nových komunikací vedoucích k tunelu.
Primární zajištění výrubu tunelu je realizováno různými typy svorníkové výztuže a stříkaného betonu. Dodatečné svorníkování a další vrstva stříkaného betonu pak slouží jako definitivní vyztužení tunelu. Většina svorníkové výztuže pri márního vyztužení se po dokončení ražeb zahrne do definitivní výztuže. Až na výjimky se používají pouze svorníky s povrchovou úpravou pozinku a epoxidového nátěru v tloušťkách alespoň 80 mikrom.
Ve zvlášť nepříznivých geologických podmínkách, jako jsou tufové vrstvy o mocnostech přesahujících 2-2,5 m, se jako součást primárního ostění mohou používat příhradové ocelové rámy ve spojení s kari sítěmi (obr. 8), radiální svorníkovou výztuží a stříkaným betonem. Použití této “těžké” konstrukce je v islandských geologických podmínkách výjimečné, nicméně v rámci tohoto projektu se již několikrát uplatnilo. Délka záběru se v takovém případě úměrně snižuje a postup prací se značně zpomaluje. Po dokončení definitivní výztuže budou po trase tunelu dozorem stavby určena místa pro zbudování izolací proti průsakům podzemních vod a promrzání pomocí zavěšených polyetylenov ých matrací s vrstvou stříkaného betonu. Alternativně budou PE matrace nahrazeny PE membránou.
K rozpojování horniny se používají začerpávané emulzní trhaviny dodávané firmou Orica s neelektrickým roznětem. Spotřeba trhavin se v závislosti na kvalitě masivu pohybuje v intervalu od 2,5-2,9 kg/m3 rozpojené horniny. Délka produkčních vrtů odpovídá maximální možné délce vrtných tyčí na 18″ lafetách vrtacího vozu, tj. 5,2 m. Výtěžnost běžně dosahuje 98 %.
Vlastní ražbu tunelu zajišťuje padesát stálých zaměstnanců firmy Metrostav a.s. z České republiky a Slovenska. Odtěžbu a práce na povrchu zajišťuje partner ve sdružení, pro kterého pracuje dvacet Islanďanů. Dorozumívacím jazykem je angličtina.